Dogtrekking...



5.-8.4. 2012 - ŠLAPANICKÝ VLK 2012 - 10. ROČNÍK

Konečně nastal duben a s ním i první dogtrekking sezóny. Stejně, jako v loňském roce, to byl Šlapanický vlk, letos dokonce už jubilejní 10. ročník!

A protože jsem se celý týden musela učit na zápočet, venku panovalo počasí s téměř letními teplotami. To se však ve čtvrtek, v den odjezdu, změnilo, a to tak, že při odjezdu sněžilo...

Cesta na jih probíhala v klidu a při příjezdu do Šlapanic dokonce svítilo slunko :) V kempu ještě moc lidí není, ale konečně po dlooooouhé době potkáváme kamarády! Lidi, jak já se na vás těšila!! :)

Večer se na mítinku dozvídáme, že nás čeká 82km po téměř nové trase a docela začíná přituhovat... No, hlavně, že neprší :)

Ráno pozvolna vstáváme, venčíme a balíme... Borgi odchází za Peťou, s kterou tentokrát poťape jako doprovod Barryho. Airo se tváří, že se ho nějaká cesta vůbec netýká, magůrkovi hárá mozek, všude samá háravka a on by měl poslouchat :)

Jdeme na start, přemýšlím, co mi v batohu chybí, že je tak lehký... Je 7:22 a my startujeme :) Hurááá! Konečně na trati :) Airo táhne jak lokomotiva, občas bohužel směrem vzad, podle toho, kde se nachází nějaká zajímavá fenka... Šlapeme směr Horákovská myslivna, jsme tady po chvíli a míříme do Horákova. Odsud k cementárně, což je neskutečný kolos. Airo maká, co mu síly stačí. Docházíme na K1, kde je Lucka i s vodou, která však Aira nezajímá, protože čistá voda se nepije :) Chvíli kecáme, mezitím měním ponožky, protože supr trekovky mi suprově rozedřely paty :D Dnes mi teda patálie začaly poměrně brzo :D Dál vede cesta k Pozořické myslivně a na Vildenberk (15km), tuhle část trasy mám moc ráda, je to moc příjemná cesta :) Po zelené vede trasa nad Viničné Šumice. A tohle je zároveň teprve podruhý, co jsem se tudy prošla, protože x-krát jsem skončila přímo dole v Šumicích :) Přicházíme do Vítovic (20km) na K2 a dále směr Olšany... I tahle část trasy mě v loňských letech okouzlila :) Šlapeme už delší dobu sami a maliňáček začíná vymýšlet kraviny, takže vytáhl z lesa metrový klacek... Naštěstí s ním šlape hezky vepředu a nepodráží nohy :)

Kilometry ubíhají, Horka, Nemojany (28km) a jsme u K3. Airo by se – jak jinak – chtěl jít kamarádit za Dykim, ale má chlapec smůlu :) Pouze dobereme vodu a ťapeme dál :) K rybníku Chobot, kde se Airo nenamáhá s pitím a rovnou do rybníku skáče... Prostě magůrek :) Docházíme na K4 (32km), k Pístovickému rybníku, který je vypuštěný, takže má Airo smůlu :) Předchází nás Hannnz s Pedy a Honza s Karamelkou... Takže holky a Airo opět zabírá jako lokomotiva, naštěstí jdeme do kopce :) Potkáváme tajnou kontrolu výbavy a já se jen modlím, ať po mě nechtějí něco, co budu tahat zespod batohu :) Lahve na vodu mám naštěstí na báglu, takže pouštím vodítko a letím málem po čumáku vpřed :) A pak že tažný pes je výhoda :) Před náma už je vidět rozhledna Chocholík, která je naším dalším cílem. Rozhledna je to pěkná, kovová, točitá a moc vysoká :D

Cesta docela ubíhá, Opatovice, Dědice a s tím i 40km a K5. Dáváme delší pauzu a jako naschvál začíná mrholit... Co už... Doplňujeme vodu, já si dávám tatranku a Airo rohlík se salámem, při ochodu ještě dostaneme perníček... Mňam! :) Dostáváme se na delší úsek značený KČT, po červené na Hamiltony (K6) a podél vojenského prostoru Březina až Pod Rychtářovem (K7) a do Rychtářova. Tady potkávám Martinu s Dráčetem a Johuli s Arim... Ťapu s vědomím, že u Kuchlova (51km) zalehnu a k vědomí přijdu až někdy ráno... Počasí je jiného názoru, začíná poprchat, takže jdeme dál... Marťa s Dráčetem mizí vpřed a já s Airem ťapeme s Johulí a Arim, který se Airovi tuuuze líbí :) Doťapeme až do Ruprechtova (54km), kde zalézáme do hospody, i se psama :) Tam potkáváme Hannnze a Honzu a dáváme dloooouhou pauzu :) Pejsové padnou jak podťatí a chrní :) Já do sebe leju kofolu a čaje, na dlouhou dobu poslední teplo do žaludku :) Ještě panáčka (díky, Hannnzi!! :)) a pomalu zvažujeme, jak dál... Kluci po chvíli odchází, my ještě sedíme, v teple je fajn :) Nakonec padlo rozhodnutí – zabivakujeme v Ruprechtově na zastávce a ráno jdeme dál... Odchod z hospody byl za velkého zájmu místního osazenstva, východ z hospody pak pořádně ledovou fackou... Venku tma, mlha, sychravo... Zastávka je kousek, takže rozkládáme základní tábor, krmíme psy, zaleháváme... Je jedenáct, budíka máme nastaveného na 4:00... Ale spánek nepřichází, já se klepu jak ratlík, maliny hlídá, neb kolem pořád někdo chodí a má nás za atrakci... Po chvíli se stěhuju na zem k Johu, s vědomím, že mě aspoň maliňák zahřeje... Zima je šílená a mě se chce na záchod... Achjo... Opouštím spacák, brrr... Za chvíli vylézá Johule, zahřátě ani vyspale nevypadá, takže po kritickém zhodnocení naší situace balíme o půl jedné ráno saky paky a jdeme dál a dál :D V Ruprechtově u hřbitova potkáváme plno žab a po důkladném prozkoumání okolí čelovkou zjišťujeme, že hned vedle je rybník :) Měsíc je nejspíš v úplňku, svítí nám na cestu, ale zima je čím dál větší... Pomalu ale jistě scházíme do Rakoveckého údolí (K8) a k Bukovince... Následující část mi dává pekelně zabrat, malinymu se moc u nohy jít nechce a ceste z kopce je nekonečnáááá! Až pak najednou rozcestník Malá Říčka a s ním i předposlední kontrola! Dáváme pauzu, já měním ponožky... Přezutí do tenkých, ale mokrých ponožek, v týhle zimě... Ještě chvíli a zmrzla bych, je asi půl páté a skoro bych i řekla, že mrzne... Teď už nás čeká poslední pořadatelské značení až do Hostěnic... 5km je nekonečných, přichází krize, neb je zima, voda v báglu je nechutně ledová a představa teplého čaje bolí :) Ale nakonec se přece jenom dočkáme a jsme v Hostěnicích... Teď už jen Hostěnické propadání, trochu bolestivý skopec po šutrech k Mokerské myslivně a poslední pauza... Vyhříváme se na slunku, ale ještě pořád je docela zima, tak pokračujeme k Horákovské myslivně... Je půl deváté a my potkáváme první MIDaře, takže nakonec usedáme na mez, Johule fotí a já z báglu vytahuju švestky a čokoládu... Škoda, že jsem si na ně nevzpomněla dřív, určitě by nám noční pochod více zpříjemnily :) Pan Magor dělal čest svému jménu a tak magorsky se u stromu zamotal, že jsme chvíli uvažovaly nad tím, že vodítko jednoduš přeřízneme... Prostě magůrek :) Zbývalo nám posledních 5km, a to už přichází pocit, kdy jste v euforii z toho, že už jste téměř v cíli, ale na druhou stranu i smutek, že už to končí...

Cesta z Podolí do Bedřichovic a ke cvičáku utekla neskutečně rychle a už jsme před bránou cvičáku a povel „vpřed“ dává psům jasně najevo, že přichází závěrečný sprint... Je 10:56 a jsme v cíli, celkem tedy 27 hodin a pár drobných k tomu... Ještě kontrola povinné výbavy a cesta je opravdu za náma... Bylo to úžasných 82km, opět plný zážitků, tentokrát trochu silnějších :) Díky Johuli a Arimu za společnost, bylo to supr!! :)

Po treku už klasika – postroj dolů, krmení a spánek pro Airenka, sprcha a krmení pro mě :) Tentokrát došlo jen na krmení – smažák s hranolkama a kofolou byl pro mě v tu chvíli nejlepším jídlem, co jsem kdy jedla :) Pak už jen naložit Borgiho (s Peťou bohužel nedošli, Barryho opět zlobily packy...) a tradá na cestu domů... Cesta domů utekla jak nikdy :) Doma vytoužená sprcha a vana s horkou vodou... To jest poslední chvíle, kdy jsem byla při smyslech, víc si nepamatuju :)

A pak přišla neděle a odpolední intenzivka s Terkou Královou... Prošla jsem si parkur, kupodivu si ho i zapamatovala a šlo se běhat... Nevím, zda byl můj pocit, že se mi přes noc zmenšily boty, správný, ale zkrátka nacpat nohy do bot bylo utrpení, které přešlo pouze ve chvíli, kdy jsem běhala :D Ač byla intenzivka kratší, zase mě o dost obohatila, ujasnila jsem si některé věci a mám další námět na trénink... Airo se poslední dobou trápí docela dost na skočkách, tyčky mu padají, hlavně má-li se točit kolem či jít zezadu tenkých bočnic... Nedá se nic dělat, budem muset sehnat úzké bočnice a makat o to víc :)

V pondělí nás měla čekat intenzivka s Tomášem Glabazňou, nakonec jsem však jela do Brna pro Ádu. Krytí se nepodařilo. Uvidíme, jak to dopadne, třeba se Áda opět rozhárá a štěnda se podaří... A pokud ne, tak to tak asi má být a Terrinka tak byla první i poslední trikolorní šeltičkou...

[foto by Anička Žufriková a Johule]